Vítejte na mém blogu !



Pretty little liars 7x20 - a teď vážně konec

1. července 2017 v 17:33 |  Pretty Little Liars
Ahojky,

před pár dny přišel velmi očekávaný den a to konec seriálu - dlouhých sedm let, jsme čekali na odpovědi - které jsme nejdříve dostali v podobě Cece - A. Teď tu bylo A.D. a vše jakoby začalo odznova. Někteří tvrdí, že seriál měl skončit se Cece a ne být zbytečně protahován ...já ani nevím, na jednu stranu bylo pěkné to prodloužit.

  • Já si myslím, že nám dali pěkný happy end - Aria a Ezra = Ezria, Emison, Haleb a Spencer a Toby?


  • Alex - tak to jsme nikdo nemohl tušit, že? Kdokoliv by mohl mít dvojče a my nulovou šanci odhalit - kdo za tím stojí.

  • Mona? - ten konec byl vážně geniální ! tleskám




 

Strach z neznámého

1. července 2017 v 16:07 |  Téma týdne.

Strach z neznámého

  • Musím přiznat, že jsem tu dlouho nebyla a téma týdne nepsala.

Myslím si, že strach z neznámého nám víceméně nepřináší nic pozitivního.. Na jednu stranu ano, neměli bychom stopovat, toulat se po nocích venku. Ale z takové noční procházky si člověk hodně odnese, uspořádá si myšlenky, pustí si do sluchátek hudbu, kouká na oblohu a svět je krásný...krásnější než ve dne - lidé jsou doma a nikdo na Vás nezírá a vy si to můžete užít.

Negativa? : Co když mám strach poznat nové lidi? Co když se mi svírá žaludek na pomyšlení, že jdu úplně sama na vysokou školu? Půjdu přeci někam, kde lidi znám a nečekají mě taková muka. To ale přeci nepoznám ten pocit seznamování a překonávání sama sebe, nové překážky..neschovávat se v ulitě a za přátelé, ale vyrazit sám do světa, trochu se otrkat..to je v dnešním světě hodně důležité - introverti to mají zkrátka těžké.

Občas se člověk musí překonat a vyrazit někam sám, ikdyž se bojí...PROTOŽE ten pocit, když se člověk překoná prostě stojí za to! :)

Zakázaná láska-18.část

6. dubna 2014 v 12:34 | Danuš |  Zakázaná láska-příběh

Zakázaná láska-18.část

Ráno se pro mě Kuba stavil. Cestou do školy se vyptával proč jsme nebyli v lanovém centru a co mám s Billem. Ráda bych mu řekla, že spolu něco máme. Ale to bych lhala. Mohla bych mu říct, že jsme narazili do stromu a kdybychom byli normální lidi, tak by jsme to nepřežili. Ale to bych musela umět mazat myšlenky. Jen jsem se to okecávala. Den ubíhal tak strašně pomalu. Jakoby se čas zasekl. Až do oběda. K našemu stolu si přisedl Bill. Byla jsem hrozně překvapená. Dříve totiž sedal s Emou. Začal se bavit s Kubou o klučičích věcech, takže jsem do toho neměla co mluvit. Erika začala myslet na Kubu a ty myšlenky mi už šly lépe blokovat, ale i tak jsem některé zaslechla. ,,Proč mluví s Billem? A ne se mnou?" Na mobilu jsem jí napsala textovku. ,,Klidni myšlenky." Zasmála se a ukazovala mi úkol z chemie. Měla ho celý špatně. Do ramena mě štouchal Kuba. ,,Alis, Země volá Alis." Běželi jsme do třídy. Bill tam už seděl. Jakmile jsem přišla práh, setkaly se naše pohledy. V jeho pohledu jsem viděla něco víc. Jakoby se dělo něco uvnitř něj. Něco o čem já nemůžu nebo nesmím vědět. Já se asi zblázním. Neohrabaně jsem si sedla vedle Kuby a Bill mi hned poslal myšlenku : ,Alis dnes půjdeme cvičit ovládání vody.' Usmála jsem se na něj při myšlence strávení času s ním. Doufám, že Karin něco má a nebude oxidovat. Škola nám skončila docela rychle a já jsem stála v supermarketu před mrazákem v Tescu a nevěděla jsem jako zmrzlinu si vybrat. ,,Potřebuješ s něčím pomoct krásko?" Nenuceně jsem odpověděla. ,,Mám nebo nemám si koupit zmrzlinu?" Až po chvíli jsem si uvědomila kdo na mě mluvil. Do obchodu jsem šla přece sama. Měla jsem strach otočit se. Říkala jsem si : ,Alis to zvládneš. Nebud srab! Otoč se. To je určitě nějaký pomocník z obchodu.' Odpálkuju ho tím, že nepotřebuji pomoc. Otočila jsem se a pohlédla na něj a zarazila jsem se. To přeci není nikdo cizí, to je on! Kluk z mého snu. Kluk, který se mě snažil zabít a přinutil mě skočit ze stožáru. Samozřejmě jen v mém snu. Ikdyž tu jsou jisté rozdíly proti mému snu. Oči má tmavší než nebe, ale o nic ošklivější. Blond vlasy jsou o něco delší než v mém snu. Měl na sobě černé rifle, černou koženou bundu a kdybych se postavila vedle něj byla bych určitě o hlavu menší. ,,Vyber si jakou chceš a já ti jí zaplatím." Koukala jsem na něj jako vejr. ,,Ty mluvíš na mě?" Usmál se a tím mi ukázal své krásné bílé zuby. ,,Na koho jiného bych mluvil." Zrudla jsem jak rajče a nebyla jsem schopná vydat ze sebe kloudný slovo. Nakonec mi ten kluk koupil pistáciovou zmrzlinu. Zastavili jsme se před supermarketem. Stál kousek ode mě. Vypadal trošku jako model s tou jeho koženou bundou a blond vlasama. ,,Prozradíš mi své jméno krásko?" Při těch slovech se na mě smál. ,,Jsem Alice, ale většina lidí mi říká Alis." Když jsem mluvila s nadšením mě pozoroval. ,,Hezké jméno." Uznal. ,,A jak se jmenuješ ty?" Zeptala jsem se nesměle. Koukl se na mě a obličej se mu stáhl do úšklebku. ,,To se dovíš jindy. Ted docela spěchám. Zatím krásná Alis." Vypařil se a já mu nestihla ani říct ahoj. Nevypařil se náhodou kvůli mému chování? To bude nejspíš ono.
 


Zakázaná láska-17.část

5. dubna 2014 v 21:11 | Danuš |  Zakázaná láska-příběh

Zakázaná láska-17.část

Nikoho jsem neviděla, byla jen tma a já. Vystrašený hlas na mě mluvil. ,,Alice kurva prober se!" Ten člověk měl nakrajíčku. Zvedla jsem malíček. Hned jsem slyšela v hlase toho člověka radost. ,,Alice ted se ničeho neboj. Donesu tě k sobě a počkám až k sobě přijdeš." Otevřela jsem oči. A hned jsem měla radost. Byla jsem v domě u Billa. A ještě krásnější bylo, že jsem na něm ležela na gauči. Pořád ještě spal. Byl tak roztomilej. Ten pirsing v obočí mu tak sluší! Tak tohle si musím užít. Jsem Billovi nejblíž jak jsem kdy byla. A jeho ruce mě na břiše objímají. No nezní to nádherně? Ale co se vlastně stalo? My narazili? Ale proč se nám nic nestalo? Já žádnou bolest necítím a Bill, soudím podle toho jak podřimuje taky ne. Bill mě najednou pustil a začal se protahovat, když viděl, že jsem vzhůru. Rozzářil se. ,,Alice je ti dobře?" ,,Já nevím. Jsem zmatená. Co se vlastně stalo?" Bill zesmutněl. ,,Málem jsem nás zabil. Oba dva. Moc se omlouvám, byl jsem trochu rozrušenej. Ještě, že jsme čarodějové. Jinak by byl s námi konec." Byl tak smutný a já ho chtěla utěšit. Ikdyž v tuhle chvíli by si tu asi přál Karin. A já bych jen křenila. ,,Bille můžu mít přání?" Ušklíbl se. ,,No dobře, copak by si ráda? Další palačinky?" Abych pravdu řekla tak palačinky, je snad to poslední co bych ráda. Nejradši bych teda Billa. ,,Chtěla bych abys mi vyprávěl o tvé rodině." Bill se zasekl. Zřejmě čekal cokoliv kromě tohodle. Rychle jsem ze sebe vysoukala. ,,No vím, že rodiče máš mrtvé a že máš bratra, ale i tak bys mi mohl něco říct." Bill se podezíravě zeptal. ,,A jak to víš?" ,,Jednou si se zmínil před mojí mámou." ,,Aha. A copak by jsi chtěla vědět?" ,,Cokoliv." Bill měl divný výraz, asi jsem se vůbec neměla ptát. S jeho rodiči nebo bratrem je určitě něco špatně. Nebo to bude tou jejich smrtí. Asi se s tím ještě nevyrovnal. Nebo nevím. Bill se na mě podíval a přihmouřil oči. ,,S mým bratrem se nevídáme. A rodiče mi neumřeli přirozenou smrtí. Nechce se mi o tom moc mluvit." A to byl konec debaty na tohle téma. Bill o tom zkrátka nechtěl mluvit a já jsem to akceptovala.

Zakázaná láska-16.část

2. dubna 2014 v 15:26 | Danuš |  Zakázaná láska-příběh

Zakázaná láska-16.část

Ráno jsem se probudila docela pozdě. Máma s tátou už byli někde v tahu. Nejspíš na nákupech. Šla jsem si udělat snídani, ale když jsem přišla do koupelny dostala jsem málem infarkt. Bill a Karin byli v naší kuchyni. Já jsem tam stála jak opařená, v kalhotkách a vytahaným triku. Karin si mě všimla jako první. ,,Dobrý ráno, pojd se s náma nasnídat." Bill jen přikývl na pozdrav. Zmateně jsem ze sebe vydala. ,,Nejdřív se převlíknu." A utekla jsem nahoru. V pokoji jsem se mohla oddat svým myšlenkám. Kruci! To si jako ke mě můžou přijít domů bez pozvání? Soukromí jim asi nic neříká. Zkulturnila jsem se a šla za nimi. Bill mi hned hlásil, že k snidani jsou palačinky s velkou porcí čokolády. Pustila jsem se tedy do jídla. ,,Co budeme dělat dneska?" Zeptala jsem se. Karin mi odpověděla. ,,Ty a Bill půjdete do lanového centra. A já už musím, tak se mějte." Vlípla pusu Billovi a ladně odkráčela. ,,Bille proč půjdeme do lanového centra?" Usmál se a tím mi odhalil svůj zdravej chrup. ,,Budou tam totiž i tvý přátelé. Pozval jsem je." ,,Moc děkujůů. A ty tam budeš s námi?" Ušklíbl se. ,,Pokud ti to nebude vadit." Jak by mi mohla vadit Billova přítomnost. A nejkrásnější na dnešku je, že Karin bude v tahu. Seděli jsme v Billovým autu a jeli k lanovému centru. Ze srandy jsem řekla. ,,Bille proč když jsme čarodějové tak neletíme, ale jedeme autem?" Bill se mi zadíval do očí a já měla chut ho popadnout a zlíbat. ,,Zaprvé jsi unavená a musíš se šetřit. A zadruhé, jak bys vysvětlila kámošům, jak jsi se tam dostala?" Jeho odpovědi dávali smysl. Vzpomínám na tu dobu, když jsem si myslela, že je Bill blázen, přitom on je tak v pohodě. Bill mě vytrhl z myšlenek. ,,Alice copak se ti zdálo, když jsi spala u mě na gauči?" ,,Ani nevim, proč?" Bill se smíchem řekl. ,,Pištěla jsi." Soustředila jsem se na ten sen co se mi zdál a najednou jsem to viděla jasnějc. ,,Bille už vím o čem se mi zdálo." Bill se usmál. ,, No a o čem?" ,,Bylo to o nějakém klukovy. Snažil se mě zabít. A přinutil mě skočit ze stožáru." Bill měl z mého snu strach v očích. Rozhrkaným hlasem řekl: ,,Alice vzpomínáš si jak ten kluk vypadal?" ,,No jo." Usmála jsem se. ,,Byl moc hezkej." Ale na Billa neměl. ,,Ale třeba podrobnějc. Jak vypadal!" Skoro jsem se lekla, jak Bill mluvil rozzuřeně. ,,Ehm, myslim, že byl blondatý s očima jako nebe." To už měl Bill v očích nepřítomnej pohled. Jeli jsme přímo do stromu!! Začala jsem řvát. ,,Bille!!!!!!" Pak už jsem měla v očích slzy a ucítila jen náraz.

Zakázaná láska-15.část

2. dubna 2014 v 15:08 | Danuš |  Zakázaná láska-příběh

Zakázaná láska -15.část

S Billem jsme usoudili, že pro mě bude nejlepší trávit tenhle den s nejbližšíma. Tak jsem zavolala Erice a Kubovi. Zároven jsem je formálně seznámila s Billem. Celý den jsme tedy chodili po obchodech a poflakovali se. Bill mě večer odvezl. Trval na tom, že mě odvede až k naším dveřím, abych náhodou neupadla. Kuba mě totiž dnes donutil kouřit trávu. A já na to nejsem zvyklá. Motá se mi po tom hlava, ale ten pocit volnosti je krásný. Zazvonil. Otevřela nám moje máma. ,,Ahoj Alice a .." ,,Dobrý den, jsem Bill spolužák Alis." chvíli bylo trapné ticho a pak moje matka vyhrkla. ,,Můžete jít dál. K večeři máme rizoto." Ne mami, prosím dnes bylo estrád dost. ,,Mami to.." Bill mě přerušil. ,,Bude mi potěšením." Sedli jsme si tedy k večeři. Žaludek jsem měla jak na vodě. Jen, aby máma něco neplácla. Ale ona začala konverzovat, táta si Billa nevšímal. Zajímala ho jen jeho večeře. Díky bohu. Miluju tě tati! Máma se začala vyptávat. ,,A kde bydlíš Bille?" Bill zakašlal. ,,Bydlím sám. Kousek odsud. Přede mnou tam bydleli manželé Kyndlovi." ,,A tvoje rodiče nebo sourozenci? Proč bydlíš sám?" ,,Moji rodiče jsou mrtvý." Nastala ta trapná chvíle. Máma ji chtěl zachránit. ,,Aha. To je mi líto." Bill, ale nepropadal smutku. ,,Ale můj bratr se u mě někdy zastaví." Cože?!!!!! Bil má bratra. Proč se o něm nikdy nezmínil. Zbytek jejich nezáživné konverzace jsem ignorovala jako můj táta. Večer než jsem si šla lehnout jsem se musela jít vypsat z pocitů, které jsem za posledních pár měsíců získala. : Opravdu nevím komu se mám svěřovat se svýma pocitama. Nejsem normální holka, jsem čarodějka nebo cosi. Ještě před pár týdny bych se tomu smála. Po tom jak jsem urychlila růst stromu, jsem se cítila divně. Na jednu stranu jsem se cítila tak divně, ale na druhou stranu jsem se cítila příjemně.. Tak uvolněně. Jako bych se vznášela. Mimo své tělo. Další věc: Proč mi Bill neřekl, že má bratra? A, že mu umřeli rodiče. Stydí se snad za bratra..

Kam dál