Vítejte na mém blogu !



Ještě že tě mám 4.kapitola

22. dubna 2012 v 16:45 | Danuš |  Ještě že tě mám -příběh

4.kapitola
Otevřela jsem oči na sobě jsem měla bílou noční košili.Kolem mě bylo jedno prázné lůžko,stěny byli vymalované žlutou barvou.Na nočním stolku byl můj mobil,který jsem chtěla zapnout,ale byl vybitý.Najednou otevřel dveře muž ve středních letech v bílém oblečení.vykřikla jsem ,,pane bože já jsem v nemocnici." Muž jen přikývl. ,,Vidím ,že jsi se probudila ano jsi v nemocnici pošlu za tebou sestru a ona ti vše vysvětlí,ale ted by jsi měla odpočívat byla jsi hodně potlučená odpočinek ti prospěje." najednou jsem si vzpoměla ,,Kde jsou Dominik a Kája?Co se s nima stalo?Jsou v pořádku?" On nic neřekl a zavolal mi sestru.Zrzavá ustaraná sestřička přišla.Začla jsem řvát ,,Co s nima je?Jsou živí?" V mým hlase byla slyšet zoufalost. ,,Ahoj já jsem Kateřina jsou živí,ale" ,,Jaké ale?" ten její výraz mě děsil. ,,Měla jsi štěstí ,že jsi byla vzadu jinak by to s tebou dopadlo jinak.Policajti se tě budou ptát na to co se vám stalo.Dominik se už vzbudil.A Karolína je v umělém spánku."Trochu jsem si oddychla . ,,A můžu jít prosím za Dominikem prosím dovedte mě za ním." Její výraz mluvil,že je tu něco co mi nechce říct. ,,No víš on není jako dřív." Měla jsem slzy v očích ,,Co tím myslíte?" ,,On utrpěl velký šok a náraz a zapomněl kdo vlastně je a kdo jsou všichni nic si nepamatuje.Je na jiném oddělení,klidně tě tam dovedu,ale pamatovat si tě nebude."Rozbrečela jsem se a brečela ještě asi půl hodiny.Sestřička mezitím odešla a řekla ,že se mám držet.Dominik si mě nebude pamatovat.Jak mě políbil a řekl ,že by se kvůli mně i zabil.Bylo mi z toho nanic,ale i tak ho chci vidět.Řekla jsem to sestřičce a ta řekla,že prodnešek toho je dost at se uklidním a zítra mě za ním pustí.Hlavou mi skákaly samý černý myšlenky.Co Kája probudí se někdy? A pokud jo bude jako dřív?Bude si mě pamatovat?A bude Tom při Káje stát?Vzpomene si na mě někdy Dominik?Co jeho babička jak to ona ponese?Mý rodiče přijdou zítra jsem ráda ,že nepřišli dneska ,protože jsem celý den probrečela.Večer usínám s myšlením na mé přátelé.Ráno mě vzbudila sestřička a dala mi snídani do postele to si nechám líbit.Poté zaklepali na dveře mé ustarané rodiče a moje dvacetiletá sestra Sabina.Hned mě šli obejmout a mamka se rozbrečela asi radostí. ,,Jsme tak rádi ,že jsiv pořádku báli jsme se o tebe." mamka řekla ,,Už bude jenom líp Valinko.Doktor nám řekl,že už můžeš jít dnes domů." ,,Chci ,ale nejdřív musím zajít za Dominikem." Táta se zasmál a se ségrou řekli ,,Večer si pro tebe přijedem." Když odešli měla jsem čas přemýšlet.Co řeknu Dominikovi.Co když mě nebude chtít vidět?Kdo vlastně jsem jeho kamarádka nebo holka?Co když mě už nebude mít rád?A co Kája?Co,když už se neprobudí a nebude se smát našim vtipům.To mi připomíná musim zavolat Tomovi a zeptat se jak na tom je ,když je Kája tady.Zase jsem brečela slzy padaly a měla jsem sucho v krku proč jsem já nemohla bejt místo Káji?Tohle se přece nebyla její vina ,ale moje já jsem za to mohla já jsem ji donutila nastoupit do toho auta.V takovým blbým počasí silnice byli celé mokré všude byly kapky,které stékaly po sklech auta a já je přinutila jet a to mě Dominik varoval.Musím ho vidět a všechno mu říct.I té jeho babičce,která se o něj stará.Sestřička přišla a řekla ,že se mám sbalit a pak můžu jít za Dominikem.Tak jsem věci rychle naházela do kufru,který mi sem donesli rodiče ,když jsem byla v umělém spánku.Nebyl to nijak zvlášt velký kufr byl spíš malý.Chtěla jsem Dominika vidět co nejdřív tak jsem všechny věci naházela do kufru nesložený.Sestřička mě dovedla k Dominikovi a asi věděla jak jsem byla štastná ,že za ním jdu řekla mi ,,Nechám vás o samotě kdyby jste cokoliv potřebovali nebo kdyby se něco dělo zazvonte nebo víte kde mě najít." přikývla jsem a otevírala pokoj číslo třicetdevět.Pokoj byl oranžový s jedním lůžkem a televizí.Dominik se na mě podíval nebyl to jeho pohled vždycky ,když se na mě díval překypoval štěstím ted jsem viděla v jeho očích jen takovou prázdnotu.Přišla jsem k němu blíž pozdravila ho ,,Ahoj" a přisedla si na dřevěnou židli vedle lůžka.Dominik mi řekl ,,Ahoj" řekla jsem ,, já jsem tvá kamarádka Valerie vzpomínáš si na mě?" V duši jsem si přála,aby mu v očích začali jiskřit hvězdičky a objal mě jako to dělával dřív.Tentokrát to ,ale neudělal jen tam tak ležel. Ruku měl v sádře obličej plný modřin chtělo se mi z toho brečet a to všechno se stalo kvůli mně. Kvůli malichernostem.Jsem strašná.Dominik mi odpověděl na mou otázku ,,Říkali mi,že jsem měl havárku v autě a ,že tam se mnou byli dvě holky ,ale nepoznávám tě omlouvám se."Řekl mi ,,vás" dřív mi říkával ,,Val". Rozbrečela jsem se.To není možný.Musí si na mě vzpomenout.A jak mi dával pusu na čelo.Jak mi ukazoval své rodiče.Jak jsme spolu tancovali na květinkovým plese.Jak jsme spolu byli na plovce a on mi zničil vlasy.Proč si na nic nevzpomíná? Je to snad nákej ? Trest.?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama