Vítejte na mém blogu !



Upíří příběh 2.kapitola

22. dubna 2012 v 10:17 | Danuš |  Upíří příběh

2.kapitola


Další den jsem na ni čekal.Doškoly jsem šel hodně brzo.To kvůli ní.Moc si přeju vidět ten její krásný odhalený krček.Šel jsem do třídy.A sedl si do lavice kde sedí ona.Všiml jsem si včera ,že sedí sama bez souseda asi neměla moc kamarádek.A tomu se ani nedivím všechny holky musí zblednout závistí vždycky ,když ji vídí.Je tak dokonalá.Má rysy jak nějaká socha.Krásná blondatá socha.Měla rysy anděla.Cítil jsem jí její vůni její krev má skupinu AB ta krev tak voněla.Na takovou dálku byla ode mě určitě víc jak 15 metrů.Cítil jsem jak se přibližuje.Najednou byla u mě. Podívala se na mě tím svým pohledem.Došly mi slovy je krásnější než včera a já myslel ,že už to nejde být krásnější ,ale jak vidím tak jde.Přisedla si beze slova.Protože už zvonilo.Byla z něčeho strašně rozhozená.Někdo jí ublížil,ponížil nebo jí pokazil její den.Toho zmrda bych našel a dal mu přes držku.Pohlédl jsem na ní.Její oči čekali až na ni promluvím.,,Ahoj" řekl jsem tím nejlepším přízvukem jaký jsem uměl.řekla ,,ahoj nechtěl by jsi jít se mnou na školní večírek?" zeptal jsem se polichoceným hlasem ,,školní večírek?" ,,mno není to školní večírek bude to u kámošky na zahradě ,ale budou tam lidi ze školy a tak mě napadlo jestli nemáš s kým jít tak..." Aspon jí líp poznám pak se vzdálíme od ostatních a já ji vysaju..,,Půjdu rád zatím tu nikoho neznám tak alespon někoho poznám."Nějakou holku k nakousnutí ,ale už nebude tak hezká jako tahle Anděla nebo jak se jmenuje.Pozorovala mě.Asi si myslela ,že jsem si jí nevšiml.Hodil jsem na ní pohled.A zaslechl jsem jak se jí rozbušilo srdce.A ten její pach.Jak bych si ji rád vzal.Jenže je tady moc lidí. ,,Kristiáne?Jak to je?" řekla učitelka ,kterou jsem ,ale vůbec neposlouchal.Řekl jsem ji teda ,,Omlouvám se neposlouchal jsem." A hodil jsem na ní štěněcí pohled.A ona úplně roztála.Měla na obličeji vrásky od smíchu.Když byla mladá musela být strašně krásná.Kéž bych ji znal.Odpověděla mi ,,Tak příště poslouchej." Na oběd jsem si sedl ke klukům.Bylo lehký se s nima bavit.Nebyli moc inteligentní.Byli jen hora svalů.Holky po nich museli šílet.Kór po tom blondákovi s modrýma očima a krásným přízvukem.Najednou jsem ji cítil její pach.Anděla vešla do jídelny.Byl u ní hlouček holek a kluků ,asi jsem se spletl s tímhle vzhledem musí být oblíbená.Dneska je to jinak než dřív.Tolik se toho změnilo.Budu se toho muset hodně naučit.Tohle století je tak jiné.Už nemůžu žít v izolaci od lidí.A hlavně nepřeměnovat lidi na upíry.Mladí upíři se neumějí ovládat jako já.Musel bych je zabít.Než je naučit sebekontrole.Anděla a její přátelé si sedli k tomu největšímu stolu v jídelně.Bude to asi těžší jí dostat ,ale zvládnu to.A pak ji vysaju.Cestou ze školy jsem se k ní připlížil a zatukal ji na rameno. ,,ááhh jé promin hrozně jsem se tě lekla neslyšela jsem tě." zamyslel jsem se s úsměvem jak se mi povedlo ji vylekat k smrti.Jak bys mohla slyšet ,když mám super schopnosti. ,,Omlouvám se.Nechtěl jsem tě vystrašit." Věnovala mi úsměv a otočila se odemě a řekla ,,Jdeš se mnou teda na ten večírek?" ,,Jasný co kdybych tě doprovodil a počkal na tebe já půjdu takhle." Udiveně se na mě podívala ,,to už jsi se stihl převléknout?" Nojo doběhnout domů za vteřinu a převléknout se za pár vteřin.To jsou moje schopnosti. ,,Víš já nejsem na přehlídce." nenuceně jsme se zasmáli.Šli jsme spolu na večírek.Kolem bylo tolik lidí,že ani z té školy všichni bejt nemohli,ale některé tváře ze školy poznávám.S někým se I pozdravím.Anděla mě seznamovala s lidma a byla ke všem milá.Kdyby věděla ,že ji za chvilku zabiju.Mohla by se alespon rozloučit se všema,ale to je jedno.Neudržím se vedle ní.Vezmu si ji hned.Mám nápad. ,,Co takhle kdyby jsme se šli projít ke hřbitovu?" nabídl jsem . ,,Dobře ,ale já se budu bát.V noci je to tam strašidelný." Strach ten miluju. ,,Ale není noc je devět večír je tma ,ale já tě ochráním před čímkoli." domyslel jsem si kromě sebe samozřejmě.A v duchu jsem se zasmál. ,,Tak jdeme." Vzal jsem jí za ruku a šli temnou uličkou k hřbitovu.Najednou její ruku nedržel a byl prič.Anděla se lekla. ,,Kristiáne kde si?" a šla směrem dá.Rozhlížela se kolem sebe a hledala Kristiána. ,,Kristiáne tohle už není vtipné!Já se bojím.Jestli se mi neukážeš tak půjdu zpátky na večírek!" pohrozila mu nebojácným hlasem.Ale nikdo jí neodpovídal.Najednou zaslechla za sebou zvuk.Rychle se ohlédla ,ale nic tam nebylo.Zase se otočila a slyšela ho.Jako by jí někdo sledoval.Dala se do pohybu utíkala směrem k hřbitovu.Zase ucítila ten nepříjemný pocit ,že ji někdo sleduje.Sevřela své dlaně ještě pevněji.Prudce se otočila a vykřikla. ,,Je tu někdo?Krisiáne jsi to ty?Jestli jo ozvi se mi,protože tohle opravdu není vtipné."Nikdo se neozýval. Řekla ,,No tak!Ukaž se!" Zaměřila svůj pohled na konec temné uličky.Ze stínu do světla lampy přešel záhadný muž.Na sobě měl černý plášť,který mu překrýval celé tělo.V obličeji byl smrtelně bledý a oči měli barvu smrti.Malinko se pousmál a odhalil tak bílé tesáky.Anděla se nebyla schopna pohnout.Věděla,kdo to před ní stojí,ale jeho oči jakoby ji spoutali a přinutili stát na místě.Byl to Kristán.Ale jak to?Co to s ním je? Kristián s lehkým krokem přišel k ní.Naklonil se jí k šíji a zašeptal do ucha.,,Když se nebudeš hýbat,nebude to moc bolet.Jsi silná,krásná a krásně mi voníš." Jemně ji vzal kolem pasu a lehce ji naklonil.Anděla v sobě pocítila strach bezmoc a zároven zděšení nechtěla si přiznat ,že tohle je skutečnost ba ne tohle se jí jen zdá ,ale sen není tak skutečný.Náhle si uvědomila,že se může hýbat.Kristián se zaměřil na její krk, přestal ji hypnotizovat.Anděla toho zneužila. ,,Ne!" Vykřikla,vytrhla se z jeho objetí a začala utíkat směrem od hřbitova zpět k lidem ,kteří by jí pomohli.Kristián se usmál.To Andělu zaskočilo.Smál se před ní ,ale vždycky tak jemně.Kristián řekl ,,Opravdu si myslíš ,že mi utečeš?hh"Kristián se nějakým způsobem dostal před ni.Bylo to ve vsetině zlomku.Jako kouzlo.Ani neviděla jak se přesunul.Věnoval jí úsměv a povalil ji na zem ve snaze dostat se k jejímu hrdlu.Anděla ze všech sil držela ve svých rukou jeho hlavu a snažila se ho odstrčit.Uvědomila si ,že její odpor je marný ,že má před sebou posledních pár minut svého života.Bude tady s tím monstrem.Které se celou tu dobu schovávalo za jejího kámoše.A ona nic nepoznala.Vždyt byl tak normální.A upíři přece nemohou chodit na slunce a on s ní byl na sluníčku. Čím míň síly měla,tím blíž byl Kristián k jejímu hrdlu. Když už byl téměř na dosah krku,zpozorovala Anděla,že se tam někdo objevil.Záhadný cizinec od ní odtrhl Kristiána a odhodil ho stranou.Polozatmělýma očima rozeznala jen obrysy,ale přesto věděla,že její zachránce bojuje s upírem.Ani si ho nemohla prohlédnout.Pak zavřela oči a upadla do bezvědomí.Když se probudila,bolela ji hlava,ale na vše co se stalo minulou noc si pamatovala a sen to rozhodně nebyl měla odřeniny na sobě.Ale Kristián její krev ani neochutnal tím si byla na sto procent jistá..Uvědomila si,že je noc.Hned vedle postele,na které ležela,svítil svícen,jako jediný zdroj v místnosti.Rozpoznala okna a zdi,tudíž usoudila,že je v nějakém obydlí.Také rozpoznala postavu sedící na křesle v rohu místnosti.,,Kde to jsem?"zeptala se vystrašeně,když postřehla ,že v téhle místnosti je poprvé. ,,Už jsi bezpečí.Nemusíšse bát." Podle hlasu poznala,že je to muž.

Posadila se odhrnula přikrývku a vstala. ,,Kdo jste?" zeptala se vystrašeným hlasem ikdyž to byl její zachránce.Co když je to také upír a chce ji pro sebe ,ale to by ji už přece vysál.Nebo vysaje.Naskočil ji mráz po zádech když na to pomyslela.,,Věř mi,že by nebylo dobré,abyste to věděla." Odporoval.Anděla se však nenechala odradit.Vzala svícen a šla směrem k muži.Dala svícen před sebe a osvítila tvář svého zachránce.Leknutím upustila hořící svícen.On ho ve vsetině vteřiny chytil.Přestože byl oblečený ve společenském obleku,neskryl svůj původ.Jedovatě zelené oči,rysy nadpozemskíé bytosti,smrtelně bledá tvář a bílé tesáky prozradili upírovu totožnost. Přestože to byl upír,nepřipadal Anděle nijak nebezpečný.Přesto se ho bála.Co když jí tu drží?Nemůže čekat na odpověd musí jednat a rychle než z ní bude večeře. Odvrátila se od něho a dala se na útěk.Běžela temnou chodbou,až narazila na schody.Seběhla po nich a ocitla se v prostorné místnosti.V levém rohu byl krb,ve kterém hořel oheň.Hned vedle krbu stál stolek s několika židlemi.V druhém rohu stál klavír.Andělamálem vykřikla.Neznámý upír seděl za klavírem a hrál.
,,Nemusíš se bát," řekl jí a pokynul,aby si sedla ke stolku.Anděla poslechla nechtěla poznat jeho hněv a posadila se.Byla to krásná písnička ,ale neznala ji.Když upír dohrál,přišel ke stolu a sedl si naproti ní.Byl neuvěřitelně krásný.Vlasy nagelovaná do kohouta temně hnědé barvy.Andělská tvář s něžnýma očima vyváděla Andělu z míry. ,,Jmenuji se Sebastian" představil se a podal jí ruku.Anděla mu uhla svou rukou bála se ho.,,Já jsem Anděla".Vydala ze sebe potichým hláskem.
,,Hezké jméno," usmál se na ni,čímž obnažil své krásně bílé tesáky.Anděla mu úsměv nejistě vrátila. Se strachem se ho zeptala. ,,Proč jste mě před ním zachránil?" Dravě se usmál.Anděla znejistěla.A řekla si takže mě nezachránil chce mě sníst jako Kristián. ,,Nemusíte se bát,Andělo. Nezachránil jsem vás jen proto,abych vás pak zabil." Mile se usmál."Slyšel jsem váš výkřik a tak jsem přišel na pomoc." ,,Ale vy jste upír," namítala,,měl byste lidi zabíjet a ne je zachraňovat."
,,Já takový nejsem.Jsem typ upíra,který lidem pomáhá jak může a jen v případě nutnosti zabije.A navíc,byla by škoda zabít nebo nechat zabít tak krásnou ženu.Ikdyž přiznávám ,že mi krásně voníte.Kristiánův vkus jsem vždycky nechápal ,ale vy jste vyjímka." To Andělu trochu zaskočilo,ale nedala to na sobě nějak znát.On zná Kristiána?Odkad? ,,Vy znáte Kristiána?"zeptala se podezíravě. Usmál se pohrdavým způsobem. A smutně jí řekl ,,Je to můj mladší bráška.Hlídám ho celá staletí.Ale on si nikdy nedá pokoj.Omlouvám se ,že tě chtěl sníst.Bylo to od něho nezdvořilé už se to nebude opakovat." Anděla byla překvapená s jakým klidem to říká.Jak o smrti klidně mluví ,,A necháte mě jít?"zeptala se. ,,Jestli chceš,můžeš odejít okamžitě.Já tě tu nedržím." Anděla se cítila trochu provinile,přestože neměla sebemenší důvod. ,,Děkuji vám za záchranu,ale opravdu bych se chtěla vrátit domů." ,,Klidně jděte." Oba se zvedli.Sebastian podal Anděle ruku.Anděla se bála nepodala mu ji.Doví co by se stalo kdyby se jí dotkl.Ucítil by vášen a byl by jak běsnící vrah. Sebastian za ni přibouchl dveře.Celou cestu domů běžela jako by jí šlo o život.Věděla ,že už asi nikdy Sebastiana neuvidí ,ale toužila po jeho společnosti.Byl tak krásně tajemný.Ale co bude s Kristiánem?Bude se ho bát nebo se bude chovat jako předtím.Jo to je ve hvězdách,Usínala s myšlenkama na upíří sourozence.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marťa Marťa | Web | 20. prosince 2012 v 19:06 | Reagovat

moc pěkné :-)

2 phoebe phoebe | 10. června 2013 v 9:21 | Reagovat

To je uza!:) :-D

3 dancour dancour | E-mail | Web | 10. června 2013 v 14:51 | Reagovat

děkuju :) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama