Vítejte na mém blogu !



Červen 2012

Videjko :P

29. června 2012 v 12:59 | Danuš |  Tokio Hotel♥

Ahojte :))

Našla jsem jedno video a moc se mi líbí :))* Já ho sem musela dáát !!
Snad se bude líbit i vám.Je k tomu skvělá písnička i ty animace :*
Ze začátku nic moc,ale pak se to rozjede.určitě stojí za to to zkouknout. :P
Jinak přeju všem krásný prázdniny,hodně zážitků a nějakou tu prázdninovou lásku :D*.

Ready,Set,Go!

27. června 2012 v 22:43 | Danuš

..Tokio Hotel - Ready, Set, Go!



we, we're running through the town ......................my,my jsme běh městem
all senses have been drowned ...............................všechny smysly byly utopeny
no place we haven't been before ........................žádné místo,kdy jsme před tím byli

we learn to live and then .................................učíme se žít a pak
our freedom came to an end............................ naší svobodě přišel konec
we have to break down this wall ......................musíme prolomit tuto zeď

too young to live a lie ....................................jsme příliš mladí žít ve lži
look into my eyes ..........................................podívej se mi do očí

ready set go it's time to run .........................připravit,pozor,teď je čas utéct
the sky is changing we are one.......................obloha se mění,jsme jediní
together we can make it while the world is crashing downspolečně to můžeme udělat,zatím co svět se hroutí
don't you turn around......................................................co to otočit?

we are looking back again............................těšíme se zase zpátky
all loneliness and pain..................................všechna osamělost a bolest
never been so wide awake............................nikdy to nebylo tak úplně bdělé
breathe slowly in and out............................dýchat pomalu,dovnitř a ven
somewhere beyond the clouds...............kdesi za mraky
i can see the morning break.......................vidím dopolední přestávku

too young to live a lie...............jsme příliš mladí žít ve lži
look into my eyes ..................podívej se mi do očí

ready set go it's time to run........................připravit,pozor,teď je čas utéct
the sky is changing we are one.......................obloha se mění,jsme jediní
together we can make it while the world is crashing downspolečně to můžeme udělat,zatím co svět se hroutí
don't you turn around.............co to otočit?

leave it all behind you now..........nechat teď všechno za sebou
the final wall is breaking down..........poslední zeď se hroutí
we are what it's all about................my jsme to,co je vechno o tom
nothing can stop us now..................nic nás nemůže zastavit

i promise you right now........slibuji ti teď
i'll never let you down..............nikdy tě nezklamu

ready set go it's time to run...........připravit,pozor,teď je čas utéct
the sky is changing we are one...............obloha se mění,jsme jediní
together we can make it while the world is crashing downspolečně to můžeme udělat,zatím co svět se hroutí
don't turn around.........neotáčej

ready set go it's time to run...........připravit,pozor,teď je čas utéct
the sky is changing we are one..........obloha se mění,jsme jediní.
together we can make it while the world is crashing downspolečně to můžeme udělat,zatím co svět se hroutí
don't you turn around........co to otočit?

don't you turn around........co to otočit?
don't you turn around...........co to otočit?

Zakázaná láska-2.část.

26. června 2012 v 13:39 | Danuš |  Zakázaná láska-příběh

2.část :)

Na nebi bylo pár mráčků. Doufám ,že nebude bouřka.Ikdyž bouřky mám ráda, cítím se tak volně, ale nechci zmoknout.Už takhle je tenhle den divný.Pořád nedokážu pochopit jakto ,že mě Bill našel? On snad nakupoval?Nebo jen šel okolo? Tak dobře možná jsem jen paranoidní.Je to jen náhoda jen se šel projít po obchodním centru ba hůř. Možná tam měl rande s nějakou holkou z naší školy.S nějakou hezkou.Ale proč by mi to mělo vadit? Když ho ani neznám. Možná je to tím jak krásný je. Tak moc se mi líbí. Až jsem paranoidní. Najednou jsem ho uviděla. Je to jen sen? Nebo přelud?Co by dělal v lese ve stejnou dobu jako já?Alice jen se ti to zdá.Opakovala jsem si. Dokola a dokola.Ale čím víc se přibližoval tím víc vypadal skutečně. Myslela jsem si ,že se mi to jen zdá ,ale čím byl blíž tím víc byl skutečný.Začalo mi tlouct srdce jako na poplach.Jakoby ho uslyšel a otočil se na mě , vypadal vcelku normálně. Vůbec nebyl překvapený, že mě tu vidí. Jakoby to bylo normální chodit navečer sedat do lesa a dumat. Možná to je normální, ale o společnost jsem tu nikdy nestála.Nevim kde se to ve mě vzalo ,ale najednou jsem na něj promluvila ,,Počkej." zastavil se , byl pořád otočený ke mně.Běžela jsem k němu ,ale zakopla jsem a letěla přímo na něj.Zachytili mě jeho paže.Celá jsem se zachvěla ten dotyk mnou projel. Cítila jsem vzrušení.Sametovým hláskem promluvil ,,Víš, jsi hrozně nešikovná." začervenala jsem se.Měla to být urážka? Nebo si mě jen dobírá? Koukla jsem mu do očí a zachytila jeho pohled. Byl uhrančivý.Najednou jsem vyhrkla. ,,Nevyznám se v tobě. Znám tě jenom jeden den. A už jsi mě zachránil ráno ve škole před káráním a poté ještě v obchodním centru, když jsem omdlela a nyní jsi tady. Není to nějako hodně náhod na jeden den?" Koukl se do země a začal mluvit. ,,To je těžký víš." s nepochopením jsem řekla ,,Co je na tom těžkýho?"Podívala jsem se mu do očí a čekala kdy mi to vysvětlí.Najednou zesmutněl. ,,Trochu se za sebe stydím, ale já jsem ráno prostě nechtěl rozvolat rozruch. Tak jsem šel dýl do školy. A v šatně tě potkal. A do obchodního centra jsem šel jen proto, abych si nakoupil nějaké sešity a pak nějaké oblečení. A ty jsi tam ležela bezvládně. Chvíli jsem byl v šoku, ale pak jsem poznal, že jsi omdlela a toho tvého kamaráda Kubu jsem viděl v KFC ..myslím tak jsem za ním s tebou šel." všechno to dávalo smysl, zmohla jsem se na pouhé ,,Aha." Zasmál se a rozloučil se se mnou. ,,Zatím." To by tedy dlouhý a divný rozhovor. Pomyslela jsem si.

Zakázaná láska-1.část.

26. června 2012 v 13:33 | Danuš |  Zakázaná láska-příběh

Toto je můj příběh!!Nekopírovat!! ( snad chápete ) - Jinak doufám ,že se bude líbit.

Byl černý deštivý den a já jsem musela jít vyvenčit mého psa Maxe.Ani deštník jsem si s sebou nevzala.Dneska jsem měla celý den splihlé vlasy.Jsem nenamalovaná s náladou na bodu mrazu.Ne, to jsem řekla nesprávně.Uvědomila jsem si,že je stejnak jedno jak teď vypadám a jak se cítím.Nikdo v téhle ulici z mých přátel nebydlí.Najednou se mi Max utrhl z vodítka a běžel přes silnici na druhou stranu, pořvávala jsem na něj, ať se ke mně vrátí, ale nereagoval.Skvělý nejen že budu mokrá jak cip ,ale taky budu honit Maxe!Běžela jsem přes silnici, ani jsem se nerozhlédla, jak jsem byla rozrušená a běžela jsem pro něj.Najednou mě někdo popadl a odstrčil.Nechápala jsem proč a pak jsem se otočila, přes silnici přejelo auto, muselo jet asi 200km/h.Vyděsilo mě, ten člověk mě vlastně zachránil.Ohlédla jsem se, abych mu poděkovala ,ale jen se vytrhl z mé ruky.Všimla jsem si jeho náramku, byl tam znak pentagramu.Docela mě to vyděsilo, ikdyž se mi za normálních okolností taky takové věci líbily.Utíkal ode mě, stihla jsem na něj ještě zařvat : ,,Hej počkej!Já ti chci poděkovat" Ani se neotočil ,ale slyšet to musel.Myslím,někdy totiž dost kuňkám.Neviděla jsem mu na vlasy. Měl kapuci,černou mikinu,černý rifle.Nějakej emo fanoušek? Napadlo mě.Byla jsem si jistá, že to byl kluk.Holka by mě přeci ani neunesla! ,,Skvěléé!" řekla jsem si pro sebe. Kdyby mě nezachránil, tak jsem mohla skončit v nemocnici, v horším případě bych byla mrtvá. Vzala jsem si Maxe pro jistotu do ruky a běžela domů.Rodičům jsem se s tím radši ani nesvěřila.Nechci je zbytečně děsit, když to dobře dopadlo. Ráno mě Max probudil tím, že mi olízal skoro celý obličej. ,,Maxi, ty zlobíš! Teď jsem celá od tvých slin." začala jsem se tomu smát, ani nevím proč.Asi mi vážně ze včerejška hráblo, ale cítila jsem se dnes velmi dobře. Mé tělo bylo nabito novou energií, kterou jsem s nadšením vítala. Vzala jsem si mé riflové kraťásky a běžela do školy.Zase tam budu pozdě pomyslela jsem si.,,Ahoj, kde se zase couráš? Přijdem pozdě!Tak pohni" řekl se smíchem Jakub. Jakub je můj nejlepší kamarád už od první třídy, kdy nás k sobě posadili. Bylo to podivné kamarádství , ale mně vyhovovalo. Většina lidí by řekla, že jsme do sebe zamilovaní.I takoví lidé se v minulosti našli, ale já s Jakubem jsme k sobě nikdy nic necítili, z mé strany to teda tak bylo. ,,Dneska mě Max vzbudil, takže jdeme ještě docela brzo." ,,Aha." řekl Jakub a lišácky se usmál. ,,Takže stihnu ještě jedno." Jakub začal v sedmé třídě kouřit , já mu to rozmlouvala , protože jsem věděla, že to není nejrozumnější, že je to frajeřina. Dokouřil a běželi jsme do šatny takovou rychlostí, že jsem málem hodila držku na schody. ( Jako , že jsem upadla. ) ,,Pohni, přijdeme pozdě, nechci další poznámku za pozdní příchod." ,,Tak jdi napřed Kubo." řekla jsem. A sedla jsem si na lavičku.Nazouvala jsem si své modré tenisky značky Nike. ,,Nechci jít do třídy," říkala jsem si v duchu. Už ze mě vyprchala část ranní energie. ,,Crnnnn." začal zvonit zvonek.Rozběhla jsem se do třídy, abych tam byla dřív než učitelka, častokrát se mi to povedlo. ,,Počkat!" musím se zastavit na záchodě, abych viděla jak po ránu vypadám.Trochu jsem na to ráno pozapomněla. ,,áuuu!" vykřikla jsem,když mě někdo srazil. ,,Co si to..." nedořekla jsem to, jenom jsem se dívala na kluka, kterého jsem viděla snad prvně.Byla jsem si jistá,že ho vidím poprvé. Sice jsem v prváku, ale už rozeznávám lidi na chodbě.Měl tak krásné lícní kosti a hnědé oči, které jen zářily. ,,Promiň , že jsem tě srazil."Měl pirs v obočí. To jsem moc u kluků nevídala, pirs v obočí. Líbil se mi a mluvil na mě. ,,Neviděl jsem tě." Jak by si asi mohl všimnout takový nicky jako jsem já. ,,Umíš mluvit?" řekl mi. Nevydala jsem ze sebe ani hlásku. ,,Ty chodíš do prváku ?" lehce jsem přikývla. ,,Já jsem tady nový , ještě se tu nevyznám , hledám moji třídu." Řekl mi do jaké třídy má jít. Do té samé jako chodím já. ,, Aspoň mi učitelka nevynadá za pozdní příchod." zdvořilostně se tomu zasmál. Polkla jsem a řekla tím nejvyrovnanějším hlasem co jsem uměla ,,Pojď za mnou." šli jsme mlčky asi 200 metrů. Naštvaná učitelka už stála ve dveřích ,,Kde lítáte?Jdete pozdě." řekla přidušeným hlasem a přitom prskala. ,,Á vy jste tady nový, jakže se jmenujete?" ,,Já jsem Bill." Bill, zamyslela jsem se, hezké jméno, asi není Čech .Sedla jsem si ke Kubovi ,který se na mě křenil. ,,Je tu první den a ty už za ním uháníš.Wau to je rychlost." Kubovy narážky byly někdy vtipné ,ale o Billovi ne.On by se s takovou jako jsem já nebavil.Určitě bude za pár týdnů sedět s těma nejpopulárnějšíma lidma ze třídy.A na mě se ani nepodívá. ,,Žádná urážka?" řekl mi Jakub podezíravě. ,,Ty dostaneš." řekla jsem, nemusí hned vědět ,že se mi Bill líbí.Poslední hodinu byla chemie. ,,Tak co dneska podnikneme?"řekl Kuba radostným hlasem. ,,Mohli bysme jít do nákupního centra" Kuba nasadil ten svůj výraz. ,,Dobře,ale nebudu stát věčně u kabinek." crrrrrrn. Zazvonilo a Kuba se odploužil ke svému sousedovy Mattovi měl tmavé vlasy a byl to ten nejhodnější kluk ,kterého znám.Rozhlédla jsem se po třídě a čekala ,že uvidím Billa a on nikde.Smutně jsem se připravovala na chemiii.Najednou učitel pokynul ,aby jsme si stoupli a pak zase sedli.Stál vedle něj Bill, čekala jsem, že se bude představovat ,ale ono nic.Místo toho si spolu povídali jako staří známí a zbytek třídy ignorovali.Po pěti minutách si šel Bill sednout k Lukymu - třídnímu šaškovi.Otočil se směrem k oknu. A Lukyho ignoroval.Prohlédla jsem si ho. Jeho prsty neustále ťukaly na lavici , asi byl dost nervozní v novém kolektivu, to docela chápu.Střelil po mě pohledem jakoby věděl,že jsem ho pozorovala.Po zbytek hodiny jsem ho radši ignorovala, aby si nic nemyslel.Po hodině jsem si sbalovala věci a chytla jeho pohled.Hned se otočil.Ignorovala jsem ho a čekala na Kubu. ,,Tak jak sis užila chemii?." ,,Ona se dá chemie i užít jo? To mě musíš naučit." Kuba se jen uchichtl. ,,Ten novej, nevim jak už se jmenuje, je dost stydlivej, měli bychom ho s klukama pozvat na fotbal." ,,To je dobrý nápad."Celý den jsem přemítla co udělám s Maxem.On je tak neposlušný, že to dál nejde.A také chci vědět kdo mně zachránil.Umírám tohou mu poděkovat.S Maxem mám jít na cvičák.Docela vtipná představa, už vidim jak mě Max zlobí na cvičáku. ,,Alice?" ...,,Mno?" zeptala jsem se. ,,Nechceš jít třeba do tý jídelny?" Vrátila jsem Kubovy úsměv a šla.Sedli jsme si ke stolu ke ,kterému jsme si sedali vždy, naše parta , do které patřili Kuba,Matt a Erika.Nebyli jsme nijak extra oblíbení a nevadilo nám to. Prostě nám bylo spolu dobře. ,,Nemám hlad, kdo chce mí jídlo?" prohlašovala Erika. ,,Já" vykřikli nastejno Matt s Kubou. ,,Držíš dietu?" zeptala jsem se opatrně .Erika totiž byla vždy trochu při telě. ,,Jo chci se sebou něco udělat." ,,Dobře ,ale musíš při dietě jíst." ,,Ale zdravě." upozorňovala jsem ji. Erika si vytáhla z batohu jablko a balenou vodu. ,,Bereš to teda vážně." řekl Matt. Usmála se. ,,Co sem čumí?" řekl Kuba. Všichni jsme se otočili jeho směrem.Setkali jsme se pohledem s Billem , pár sekund to trvalo a pak odvrátil oči. ,,Asi bychom ho měli vzít do party." řekl přátelsky Matt. ,,Alice zajdi za ním.Ty jediná jsi s ním mluvila." ,,Ať jde někdo jiný." Ignoroval to a rozpovídal se o našem výletu. ,,Kdo jde s náma do obchodního centra?"Zadívala jsem se na Kubovy dětské oči.Byli plné radosti.To jsem měla na Kubovy nejraději.S ním byla totiž vždy sranda. ,,Nemůžu." řekl Matt ,ale vypadalo to spíš jakože má jiné plány. ,,Já půjdu ráda.Aspoň se budeme procházet a já zhubnu." ,,Už mi s tím vážně lezeš na nervy." řekl Kuba ironickým hlasem. ,,Třeba budeme hubnout s ní." řekla jsem se smíchem ,,A co chceš hubnout ty?Dyť jsi jak tyčka, to já bych měl." ,,Ale mě nevadí ,že jsem tlustej." ,,Nejsi." Nikdy jsem si Kubovy postavy nevšímala, byl vysoký.Stoosumdesát centimetrů určitě měl.Já měla tak stošedesátšest. Nebyl hubený ,ale ani tlustý, byl jakříkajíc udělaný.Po škole jsme jeli autem, řídil Kuba. V obchodním centru bylo hrozné teplo. ,,Takže já půjdu do KFC a vy?" ,,Kubo!zdravě jíst!" peskovala ho Erika. ,,Eriko.No táák vzpamatuj se.Nevydržíš to ani týden. Tuhle dietu." to ji urazilo. ,,Vsadíš se?" ,,Jo" ,,Klid jo." opáčila jsem.Znala jsem Eriku.Ona měla pevnou vůli,když něco chtěla, tak to také dostala. ,,Já půjdu do posilky." řekla rozhodně Erika. ,,Víš vůbec kde to je?" zasmál se Kuba. Hodila po něm batoh a všichni jsme se rozesmáli. ,,Aha tak já se jdu podívat po hadrech." Rozešli jsme se každý jiným směrem.Co bych si tak mohla koupit? Nové rifle? Mám už skoro všechny odrbaný.Chtěl bych nějaké černé,nejlépe trošku potrhané, abych to nemusela dělat amatérsky já.Nikdy jsem moc nenosila barevné oblečení.Nerada jsem vyčnívala.Občas mi lidé říkali emařko.Mám od přírrody své rovné černé vlasy.V obchodě neměly nic moc na výběr.Šla jsem tedy do NY.Všude bylo oblečení.Předražené oblečení. Neměla jsem moc peněz.Snažila jsem se koukat po ošklivém oblečení.Ale nebylo o moc levnější. Vzala jsem si černou sukni do kabinky.V kabince jsem pocítila ten těsný prostor.Zamotala se mi hlava.,,Jsi v pohodě?"ptal se mě medový hlas. Nemohla jsem si vzpomenout čí je to hlas. ,,Otevři oči.Alice dělej."tohle byl Kubův hlas.Otevřela jsem oči.Kubův obličej jsem měla přilepený na svém obličeji. ,,Je v pohodě." řekl Kuba s úlevou v hlase. Koukala jsem se jak se kolem nás zvědaví lidé rozcházejí. Kuba mě zvedl hlavu. Usmál se ,když viděl že k sobě přicházím.Opřela jsem se o ruce a pokusila se zvednout. Marně. Nohy se mi podlomily. Kuba mě vzal svýma pažema.Opírala jsem se o něj a přitom se snažila udržet balámc. Lidé na nás koukali jako na zamilovaný pár.Snažila jsem se je ignorovat.Posadil mě na židli v KFC.A šel koupit nějaké občerstvení.Přicházel s úsměvem na rtech. ,,Alice ty si omdlela?" přemítala jsem si v hlavě co se vlastně stalo.Nevim to ani sama. ,,Jo udělalo se mi blbě.Jak jsi mě vůbec našel?" ,,Já tě nenašel ,ale ten novej." ,,Novej?" nedocházelo mi koho tím myslí. ,,Ten ze školy.Bill." ztuhla jsem.Kuba to okamžitě poznal.Snažila jsem se o úsměv vděčnosti.Bill mě tedy zaregistroval. ,,To je od něj hezký." Ani jsem ho neviděla.Jak se u mě objevil? ,,Jo bylo.Zavolám Erice,že pojedem domů dřív jo ?" ,,Ani jsem si nic nekoupila." zasténala jsem prostestně. ,,To máš blbé.Já s tebou nebudu běhat po kabinkách a riskovat ,že zase omdlíš. Jdem." Doma jsem si udělala úkoly.Rozptylovalo mě to.Vykoukla jsem z okna a čekala,že se snad někdo staví.Nechtěla jsem jít spát.Nato jsem měla moc energiie. Ikdyž bych po dnešku měla být vyčerpaná.Pořád mi vrtalo hlavou jak jsem mohla omdlít.Nikdy se mi to ještě nestalo, ale tak vždycky je něco poprvé.Navíc tam ani nebyl červstvý vzduch, to bude možná tím. Namlouvala jsem si.Chtěla jsem jít vyvenčit Maxe, ale nepůjdu , ještě ho něco přejede.Minule jsem měla štěstí,že mě zachránil ten kluk nebo chlap.Vlastně ani nevím kdo to byl a ani jsem mu nemohla poděkovat.Vděčím mu za svůj život.Ikdyž někdy by bylo lepší bejt pod zemí.V klidu bez všech těch pitomých starostí.Tak a dost Alice!Jdeš ven.Nebudeš trčet doma se svýma depresivníma myšlenkama.Vzala jsem na sebe starou ošoupanou bundu.Nebudu se nikde před někým producírovat tak je to jedno. ,,Alice kam jdeš?" rodiče si mě obvykle nevšímali a neoplývali touhou kontrolovat můj život,ale poslední dobou mě bobmardovali otázkama typu ,kam jdeš?' ,s kým jdeš?'.Je to tak otravné! ,,Jdu ven." ,,Kdy se vrátíš?Na večeři?" Achjo otázky se zas hrnuly. ,,Nevím." řekla jsem nepřátelským hlasem a zabouchla napůl otevřené dveře. Venku byla ještě větší zima než jsem si myslela. Ale projdu se tak i tak.Půjdu do lesa.Je tam neuvěřitelně čerstvý vzduch.To mě přivede na jiné myšlenky. Šla jsem kolem našeho rybníka, který je vzdálený asi dva kilometry od našeho domu. Táta s dědou tam rádi chytali ryby.Když jsem byla malá, tak mě rodiče nutili trávit víkendy tady.Rybník byl opuštěný.Šla jsem hloubějc do lesa.Nohy mi stepovaly mezi kořenama.Uviděla jsem pořádný pařez a na chvíli se posadila.



ty jeho zoubky.

24. června 2012 v 13:47 | Danuš |  Bill Kaulitz


Bill jaký je lepší?:*

23. června 2012 v 23:00 | Danuš |  Bill Kaulitz

VS


Cestování-jak ho vydím já :)

23. června 2012 v 10:45 | Danuš |  Téma týdne.
Cestování-Pro každého je cestování jiné.Někdo je dobrodruh a baví ho to.Někdo jen při myšlence na cestování
se hrůzou otřese.Já osobně mám cestování ráda.A jaké cestování je nejlepší nebo nejbezpečnější? Dá se to různě.
Vlakem budto normálním nebo s kupéčkem,rychlíkem atd.. Autem to je myslim nejpohodlnější. Můžete
si zastavit kde chcete. Např. u benzínky na zmrzku atd..Cesta letadlem může být také příjemná.Ikdyž někteří lidé mají
z letadla hrůzu.Cestování autobusem je docela nepříjemné.Na velké vzdálenostiPokud jedete v létě.Všude dusno,teplo na padnutí.A ještě lidéokolo vás.A navíc se některým lidem z autobusů zvedá žaludek.Cestování lodí je docela zážitek ;)
Pokud jsem zapomněla na něco nevadí ;) Navíc nám za chvíli začnou prázdniny.Nejlepší doba na cestování a prozkoumávání
nových krajin.

Vyvolávání ducha

20. června 2012 v 18:23 | Danuš |  Zaklínadla.

Vyvolávání ducha

Vyvolávat může jedna i více osob.
Potřebuješ: pravý řetízek a pravý prsten
Postup:
Prsten provlíkneme řetízkem a dáme ho doprostřed. Pak okolo položíme ruce.
Jeden řekne: VYVOLÁVÁM TĚ DUCHU, AŤ JSI HODNÝ NEBO ZLÝ. A ostatní to zopakují.
Potom někdo vezme řetízek na němž visí prsten a zastaví ho aby se nekýval. A ptáme se na otázky kterým jde odpovědět ANO nebo NE.
Jestli se prsten bude točit do kolečka znamená to ANO. A pokud sem tam znamenáto NE.
Když budem chtít odvolat tak řekneme: Odvoláváme tě duchu a už se nikdy nevracej.