Vítejte na mém blogu !



Prosinec 2012

hmmmm:)

29. prosince 2012 v 1:30 | Danuš |  Upíří deníky



To stojí za to!

29. prosince 2012 v 1:28 | Danuš |  ♥srdeční záležitost
Fotka z filmu ,Milý Johne' viděli jste? Jestli ne koukněte se na to!:) Protože to fakt stojí za to!


Hm... :)


Ještě,že tě mám.6.kapitola

29. prosince 2012 v 0:56 | Danuš |  Ještě že tě mám -příběh

Ještě ,že tě mám. 6.kapitola:)


6.kapitola
Koupila jsem milku karamelovou měla jsem ji nejradši doufám ,že máme s Dominikem stejný chutě Jak asi musí bejt Dominikovi ,když si nic nepamatuje.Přemítala jsem myšlenky.Je dobrý ,aby si vůbec vzpomněl.A co když se zeptá na svý rodiče.Stop řekla jsem si stop.Valerie vzapamtuj se! Všechno bude dobrý. ,,Val jdeme?Nebo nám ten autobus ujede." Koukla jsem na Toma a zasekla jsem pohled na jeho očích měl je tak krásně modrý jak nebe.Achjo ta Kája měla štěstí.Musí nás dneska k ní pustit.Jinak tam vtrhnu.Cesta autobusem byla rychlejší než jsem si myslela.V nemocnici jsme šli hned na informace.Začala jsem mluvit.,,Dobrý den jak je na tom Kája?"

Zakázaná láska-3.část

29. prosince 2012 v 0:54 | Danuš |  Zakázaná láska-příběh

Zakázaná láska-3.část.

Dlouho jsem v tom lese nepobyla. Chtěla jsem se zvednout a jít domů. Když v tom zašutstilo kapradí a vyšel Bill s otázkou jestli nechci doprovodit domů. Myslela jsem si o něm spoustu věcí, ale rozhodně si o něm nemůžu myslet, že není gentleman. To on podle všeho je. Pokud nemá postanní úmysly.Jeho hnědé oči čekaly na můj souhlas. ,, No jasně, ale není to zas tak daleko." Bill mi však odvětil. ,, Já tě doprovodím rád." Cestou jsme mlčeli, až u mého domu se mě zeptal na prapodivnou otázku. ,,Věříš na kouzla?" Vykulila jsem na něj oči a se smíchem jsem řekla. ,,Nevěřím na Bradavice a na Harryho Pottra, to fakt ne." Trošku ho to urazilo. Jeho mramorový obličej se stáhl do úšklebku. Toužila jsem se dotknout jeho obličeje, pohladit ho. Vypadal jako socha, jako bůh. Prostě nadpozemsky krásně, on je kouzelný, na to bych věřila, ale na kouzla ne. Bill se začal dále vyptávat. ,, Nemyslel jsem na taková kouzla. Myslel jsem přírodní magii ze živlů. Chápeš ne?" ,,No abych řekla pravdu, tak ani ne. Čaroděje si představuju jako supermany." Bill se přidušeně zasmál a spustil ,,Čarodějové jsou normální lidé ,kteří mají potenciál.Země si je vyvolila ,aby jim dala magii." Nechápavě jsem kroutila hlavou. Bill to určitě nemá v hlavě v pořádku.Vrtalo mi to hlavou. Tak jsem ze srandy řekla. ,,Tak mi něco ukaž." Medově prohodil ,,Ne.Nejsi připravená." zesmutněla jsem ,,Kdy budu připravená?" Šibalsky na mě zamrkl.,,Co kdybych ti něco ukázal a ty bys mě obvinila z čarodějnictví?" On v té pohádce pokračuje? ,,Nikomu bych nic neřekla.Čestný skautský." Posadil se na obrubník vedle mě.Dal si nohu přes nohu. A povídal dál. ,,Jak by se ti líbilo urychlit proces stárnutí stromu?" Opáčila jsem. Stromy u našho domu? ,,Tohle vážně nechápu promin." Vyvalil na mě znudeně oči.A prohodil si spíš sám pro sebe ,,Bude to těžší než jsem si myslel." Pokračoval.Mluvil na mě jako na pětiletý děcko. ,,Takže se pozorně dívej at ti něco neunikne." Přikývla jsem,ale nechápala na co se budu dívat.Je snad nějakej kouzelník?Předvede mi snad nějaký triky? Bože proč mi tu vypráví takové s prominutím srance. Zvednul se.A začal mluvit tím svým božským hlasem. ,,Tohle je malý smrček a pozorně sleduj co s nim udělám."


pan záhadný-4.díl.

29. prosince 2012 v 0:49 | Danuš |  Pan záhadný příběh.

pan záhadný-3díl.


Když jsem se probrala byla jsem sama v nějaké místnosti.Na stolku vedle postele na ,které jsem doted ležela byl divný nástroj nevěděla jsem co to je doted jsem ho neviděla vzala jsem ho do ruky a jedmně ho přejížděla prstama. ,,To je telefon.Nedávno byl objeven.No není to úžasné?" Ztuhla jsem.Byl to on?Střelila jsem pohledem po něm.Byl to on z té uličky před pěti lety.Jeho obličej mi postupem času vybledl ,ale pamatovala jsem si jeho rysy jeho božský hlas.Ale mohl to být on?Dyt nevypadal starší.Vypadal úplně jako před pěti lety.Nikde žádné vrásky. ,,Ty jsi mě unesl?" zeptala jsem se se zděšením v hlase ani jsem nepotřebovala vědět odpověd.Byla jsem tu totiž proti své vůli. ,,Změnila jsi se." Ignoroval mou otázku a začal dál mluvit. ,,Vyrostla jsi.Už nejsi dítě." Vyhrkla jsem ze sebe. ,,Kolik vám je." Zasmál se trochu víc než bylo potřeba.A odhalil své krásné zuby.Na tu dobu to byl úspěch mít takové zuby. ,,Tak dlouho jsem na tebe čekal." řekl smutným hlasem. ,,O čem to mluvíte?" nechápala jsem vůbec jak tu větu myslel. ,,Víš od toho večera co jsme se viděli uběhlo pět let." přikývla jsem.A začala mít rozhrkaný hlas. ,,Proč tu jsem.Já musím domů rodiče o mě budou mít jistě strach." v očích mu vyběhla lítost.A řekl něco co bych opravdu nečekala. ,,Přitahuji tě já?Líbím se ti?" jak se mě ten pán může na něco takového ptát.Dyt já vůbec nevím kdo to je.Určitě jsem zrudla.Ještě ,že je tady šero.Medovým hlasem řekl. ,,čekám na odpověd." ,,Ehm..já nevím kdo jste.A hrozně se bojím.Prosím puste mě domů." nevím co to do mě vjelo.Ale začaly mi z očí tíct slzy.Nejspíš je tohle moje poslední noc a pak mě ten pán zabije.Nebo ještě hůř někomu mě prodá jako služku to tatínek říkal,abych si na to dávala pozor.A co můj budoucí ženich?Jenda odvedle.Rodiče nám domlouvali snatek.Chtěla jsem mu dát syna.Našeho syna.Bude mě Jenda postrádat?Myslet na Jendu byl asi špatný nápad rozplakala jsem se ještě víc a nešla jsem utišit.Co si ten pán o mě asi pomyslí?Najednou mi sametovým hláskem pošeptal do ucha. ,,Nechci ti nic udělat.Naopak se mnou jsi v bezpečí." rozvlykala jsem se. a začala povídat. ,,Ale proč jste mě teda unesl?Vratte mě tatínkovy on vám dá nějaké peníze." Ten pán si sedl vedle mě na postel a podíval se mi do očí.A já jemu taky.Nevěnovala jsem jim předtím takovou velkou pozornost,ale měl opravdu nádherné oči takové velké.Byla v nich vidět upřímnost.Poté se ten pán rozpovídal. ,,Nechci peníze.Copak ty chceš takhle žít?Vdát se za někoho koho nemiluješ?A poté pracovat do posledních sil.Měla by jsi být s tím koho doopravdy miluješ." lehce jsem špitla. ,,Tak mě prosím puste pane a já vám slíbím peněz kolik budete chtít.Tatínek vám dá všechno. Klidně I moji ruku pokud o ni budete stát." úplně jsem sama sebe zaskočila ,že jsem tu právě někomu cizímu nabídla svojí ruku.Můj život celičký.Ale on se jen lišácky usmál a s klidnou hlavou mi odpověděl. ,,co kdybysme byli přátelé?Já ti nechci opravdu ublížit řekni mi jak se jmenuješ a já ti řeknu své jméno." ,,Ehm no já jsem Julie." ,,Julie no to mi k tobě moc nesedí,ale budiž já jsem Štěpán těší mě."Na znamení přátelství mi stiskl ruku.Byl to jemný stisk,ale ruku měl studenou jako led brrr. ,,Julie máš hlad?" přikývla jsem.Zazubil se. ,,A co máš nejrači k jídlu povídej." ,,Pane sním co bude." Zamračil se na mě.A pohladil mě po vlasech.Takhle mě hladila maminka,když jsem byla ještě dítko.Bylo to příjemné až jsem se zachvěla.Štěpán začal mluvit. ,,To ne nabídnu ti co budeš k jídlu chtít.Když ted budeš u mě dám ti všechno co budeš chtít.O takovém životě se ti ani nesnilo v tom nejlepším snu." Hm...mě tohle nepřipadá jako nejlepší sen.Spíš jako noční můra.Jak jsem chtěla domů.Začala jsem Štěpána prosit. ,,Prosím puste mě.Prosím.Nikomu nic neřeknu prosím.Já chci domů."