Vítejte na mém blogu !



Zakázaná láska-13.část

19. března 2014 v 13:34 | Danuš |  Zakázaná láska-příběh

Zakázaná láska-13.část

PS: doufám, že vás tenhle příběh nenudí :-)

Chudák Bill, kdyby došlo na boj, tak budu k službám a ubráním sebe, ale hlavně musím ubránit Billa. Jemu se nesmí nic stát. Zmohla jsem se na pouhé. ,,Neboj neřeknu." Ve skutečnosti bych byla ráda kdyby se Bill svěřoval mě. Další den se pro mě stavil Bill, šli jsme do lesa. Lépe řečeno Bill šel a já se za ním ploužila. Sakra! Neměla jsem si na sebe brát polobotky. Bill se pokoušel i vtipkovat. ,,Asi tě Alice budu muset naučit létat. Protože než tam dojdem tak bude tma." ,,Haha." odsekla jsem. Bill na mě počkal a šel vedle mě. Nechápu proč chodíme do lesa a ne jak normální lidi do obchodních center. ,,Ne fakt by jsi se mohla naučit už dneska létat. Je to fakt sranda, pokud to člověk umí. Ale to tě nejdřív budu muset naučti zneviditelnovat se. Protože normální lidé tě nesmí vidět ve vzduchu." Tomu jsem se musela zasmát. Když by mě viděli rodiče létat, tak by je asi klepla pepka. Nato jsem se koukla Billovi do těch jeho hnědých a zářivých očí, které nemá nikdo jiný. Vždycky mi přišel nadpřirozeně krásný, ale ne jako čaroděj, spíš jako nějaký princ. ,,Alice posloucháš mě vůbec?" Asi jsem se moc zakoukala do jeho oříškových kukadel. ,,Co jsi říkal?" Vyprávěl mi o tom procesu stárnutí stromu a učil mě to. Já jsem byla štastná jako blecha při poslouchání Billova medovýho hlasu. Ten proces stárnutí mi moc nešel. Jenže já jsem se snažila, abych byla stejně dobrá jako Karin. Chodí s ní Bill protože je dobrá čarodějka, nebo ji vážně miluje? Při procesu stárnutí stromku jsem přestala vnímat svět okolo a jen se soustředila. Sice mě Billova přítomnost rozrušovala a nevnímat ho byl nadlidský výkon, ale zvládla jsem to! Stromek byl malinko větší a mohutnější. Chtěla jsem to zkusit znovu. Bill byl sice proti, ale já jsem dost paličatá! Uvolnila jsem se a myslela na moře, jsem v moři nademnou létají racci. Sluníčko mě vyhřívá. Prostě ráj. Byla jsem pořád v moři, ale něco se zvrtlo a zvedla se tsunami a mě smetla. Zkoušela jsem plavat jak jen to šlo, ale bylo to marný. ,,Bude v pořádku?" Z Karininýho hlasu byl znát strach. Kde se vůbec vzala? Bill opáčil. ,,Je to jen začátečnická chyba. Něco se povede a chtěli by to zkoušet dál a dál." Brrr.. z Billova hlasu jsem cítila jak mnou opovrhuje. Karin mi našeptávala. ,,Alice otevři oči. Už je všechno dobré." Ráda bych je otevřela, ale nemůžu. Hrozně mě pálej, jako kdyby mi do nich někdo nalil kyselinu. Teplá ruka si mě k sobě přitáhla a vzala mě do náručí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama