Vítejte na mém blogu !



Zakázaná láska-18.část

6. dubna 2014 v 12:34 | Danuš |  Zakázaná láska-příběh

Zakázaná láska-18.část

Ráno se pro mě Kuba stavil. Cestou do školy se vyptával proč jsme nebyli v lanovém centru a co mám s Billem. Ráda bych mu řekla, že spolu něco máme. Ale to bych lhala. Mohla bych mu říct, že jsme narazili do stromu a kdybychom byli normální lidi, tak by jsme to nepřežili. Ale to bych musela umět mazat myšlenky. Jen jsem se to okecávala. Den ubíhal tak strašně pomalu. Jakoby se čas zasekl. Až do oběda. K našemu stolu si přisedl Bill. Byla jsem hrozně překvapená. Dříve totiž sedal s Emou. Začal se bavit s Kubou o klučičích věcech, takže jsem do toho neměla co mluvit. Erika začala myslet na Kubu a ty myšlenky mi už šly lépe blokovat, ale i tak jsem některé zaslechla. ,,Proč mluví s Billem? A ne se mnou?" Na mobilu jsem jí napsala textovku. ,,Klidni myšlenky." Zasmála se a ukazovala mi úkol z chemie. Měla ho celý špatně. Do ramena mě štouchal Kuba. ,,Alis, Země volá Alis." Běželi jsme do třídy. Bill tam už seděl. Jakmile jsem přišla práh, setkaly se naše pohledy. V jeho pohledu jsem viděla něco víc. Jakoby se dělo něco uvnitř něj. Něco o čem já nemůžu nebo nesmím vědět. Já se asi zblázním. Neohrabaně jsem si sedla vedle Kuby a Bill mi hned poslal myšlenku : ,Alis dnes půjdeme cvičit ovládání vody.' Usmála jsem se na něj při myšlence strávení času s ním. Doufám, že Karin něco má a nebude oxidovat. Škola nám skončila docela rychle a já jsem stála v supermarketu před mrazákem v Tescu a nevěděla jsem jako zmrzlinu si vybrat. ,,Potřebuješ s něčím pomoct krásko?" Nenuceně jsem odpověděla. ,,Mám nebo nemám si koupit zmrzlinu?" Až po chvíli jsem si uvědomila kdo na mě mluvil. Do obchodu jsem šla přece sama. Měla jsem strach otočit se. Říkala jsem si : ,Alis to zvládneš. Nebud srab! Otoč se. To je určitě nějaký pomocník z obchodu.' Odpálkuju ho tím, že nepotřebuji pomoc. Otočila jsem se a pohlédla na něj a zarazila jsem se. To přeci není nikdo cizí, to je on! Kluk z mého snu. Kluk, který se mě snažil zabít a přinutil mě skočit ze stožáru. Samozřejmě jen v mém snu. Ikdyž tu jsou jisté rozdíly proti mému snu. Oči má tmavší než nebe, ale o nic ošklivější. Blond vlasy jsou o něco delší než v mém snu. Měl na sobě černé rifle, černou koženou bundu a kdybych se postavila vedle něj byla bych určitě o hlavu menší. ,,Vyber si jakou chceš a já ti jí zaplatím." Koukala jsem na něj jako vejr. ,,Ty mluvíš na mě?" Usmál se a tím mi ukázal své krásné bílé zuby. ,,Na koho jiného bych mluvil." Zrudla jsem jak rajče a nebyla jsem schopná vydat ze sebe kloudný slovo. Nakonec mi ten kluk koupil pistáciovou zmrzlinu. Zastavili jsme se před supermarketem. Stál kousek ode mě. Vypadal trošku jako model s tou jeho koženou bundou a blond vlasama. ,,Prozradíš mi své jméno krásko?" Při těch slovech se na mě smál. ,,Jsem Alice, ale většina lidí mi říká Alis." Když jsem mluvila s nadšením mě pozoroval. ,,Hezké jméno." Uznal. ,,A jak se jmenuješ ty?" Zeptala jsem se nesměle. Koukl se na mě a obličej se mu stáhl do úšklebku. ,,To se dovíš jindy. Ted docela spěchám. Zatím krásná Alis." Vypařil se a já mu nestihla ani říct ahoj. Nevypařil se náhodou kvůli mému chování? To bude nejspíš ono.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama